Na vlastní chuť

Úplně se mi vybavila ona scéna z onoho kultovního filmu a fráze "Na vlastní voči jsem viděl, jak to v tý sračce máchaj," když jsem hranolky s majonézou viděla poprvý a ne naposledy. Řekla jsem si, že to v tý sračce taky budu máchat a ono je to dobrý. Nebo různý zálivky a studený saláty nebo jak se tomu říká. Nicméně o Hollandu panuje spousta historek s jídlem a pitím. A vůbec se vším.

My favourite freak

Každé město je plné freaků. A nejenom města, ale i vesnice a velkoměsta. Tam je pak freaků mnohem více, ale dnes dovolte, abych Vám představila jednoho svého oblíbeného, kterého jsem několikrát potkala tady u nás v Groningenu a pak zmizel. (Možná se ještě zadaří a pána potkám, ale momentálně se po něm slehla zem).
Poslední zprávu, kterou jsem o něm zaslechla byla, že spadl do kanálu (to bylo tak někdy v březnu), když byl na kedr a někdo ho musel vytahovat a pak běhal mokrej po městě a všem říkal svou historku.
Osobně jsme spolu hovořili několikrát, ale vždy jen v krátkosti. Poprvé za mnou přišel, že by chtěl půjčit deset euro na sandwich (tak to mi přišlo hodně) a podruhý už jen tak žebral o drobný (trochu jsem ho podcenila, když jsem dala jen pět centů, teď mi to je líto).
Líbilo se mi na něm, že na začátku března chodil jenom v bílých ponožkách, měl blýskavou kšiltovku a hlavně pořád poskakoval. Outfity ale měnil.

Radio Neeva

Ahoj, dneska posílám odkaz hudbu mnoha žánrů, hledej perfektní beat.

Pěkně nám to sviští

Den za dnem, hodina za hodinou.
Brzo budou velikonoce, v obchodech to raší čokoládovýma králíčkama a na loukách zelenýho města bují květiny, stromy i lidi. Celej tejden teď bylo pěkný počasí, tak se nedivte, že jsem neměla čas tady něco publikovat, ale dneska se to zase změnilo. Foukal tak stupidní vítr, že jsem chvílema zase šlapala jenom na místě a při cestě zpátky taky (a to je blbý).
Navíc jsem si tenhle příspěvek uložila jako koncept (spíš se to uložilo samo), takže už je zase dávno po velikonocích - na místním trhu jsem vyhrála deset vajec za to, že jsem imitovala slepici, tak se to tady slaví.
Každopádně čas tady sviští neuvěřitelně rychle a děje se tu spousta věcí, o kterých nevím, zda mám nebo nemám psát. Jestli o nich napíšu, uvidíte sami brzo, ale když už tady ten skvostnej blogísek mám, zkusím se polepšit.

V Groningenu byla mlha, která by nešla nakrájet

Nevím, zda jsou fotografie pořízené mým smartfonem dostatečně průkazné a důkazné, ale je to pravda. Mlhy přicházející od moře bývají tak husté, že nevidíte nic co je dál než dvacet metrů. A pak se vám stane, že místo věže místního kostela vidíte jen hodiny a čas. Budova zmizela.

Party place

Groningen je prý vyhlášený párty město Hollandska i severní Evropy.
No, tak to jsem třeba nevěděla, než jsem sem jela.
A je to pravda, Stodolní hadr. Policajti kvůli tomu asi vyfasovali i koně.
(I když, když já byla na Stodolní v Ostravě, tak tam byly otevřené dvě hospody, ale to sem nepatří)
Jenomže, ze všech klubů v centru na vás řve disko, pure disco.

Člověk ale musí trochu hledat, aby našel. A i já našla. Klub Vera, česky Věra. Jak mi už psal můj kamarád Peter, je to jeden z místních nejprogresivnějších klubů se skvělými plakáty (dělám si sbírku, radost pohledět), ty plakáty navíc jednou ročně vycházejí jako kniha. Dramaturgie je prosázená místníma nizozemskýma kapelama, který jsou zadarmo. Jedna ukázka ve videu, kdyby to náhodou někoho zaujalo, tak kapela se jmenuje Kids with guns, je z Utrechtu a je to takové indie elektro. Kluci mají knírky a nosí tílka, klasika.

Moji spolubydlící

Život na kolejí, klišé.
Společný hnusný sprchy (ale umeješ se tam, tak co). O něco lepší kuchyň, vlastně mám tu naší kuchyni docela ráda od tý doby, co tam byl ten večírek...
Na naší chodbě by mělo sharovat tyhle věci dohromady 12 lidí, ale žije nás tu podle mě jen osm. Z toho jsou 4 lidi z Německa, takže se tu nekrade. V pohodě si můžete dát do lednice třeba čokoládu a nikdo vám jí nesežere a já se zatím taky držím a nic jsem tady taky neukradla, i když jsem z Čech.
Větší problém mám ale se jmény svých nových spolubydlících. Vedle mě na pokoji bydlí Kristin, lesbička z Hamburku, která kouří asi tak 6 jointů denně a všechen kouř pouští ke mně do pokoje. Tak to si ještě pamatuju. Jména pro německé chlapce jsem si ale musela vymyslet, protože jsem je zapomněla jakmile se mi kluci představili.
Takže mladík, vypadající velice mladě a nevinně, se odteď jmenuje Hans (jak jednoduché) a jeho kamarád Fritz (ten má zas přísný pohled a úlisný vzhled). K nim ještě patří Karl, jehož pravé jméno začíná na A, ale taky si to nepamatuju. Navíc to je negr, takže toho Karla podědil spíš ze Simpsonových podle Karla (a jeho místní Lenny má dredy, ale ten tu byl jen na víkend a už asi nepřijede). Další spolubydlící je Řek a je to Konstantin (no kdo by byl řekl, že tam pořád dávají jedna a ta samá jména už od roku 863) a Bulharský spolubydlící Vítoš (tak dobrý jméno bych nevymyslela, takže se možná ještě těch germánských chlapců na jejich pravá jména optám).
Málem bych zapomněla na číslo 8 a to je naše maličká docela ošklivá asijská spolubydlící, vypadá jako něco mezi thajkou a korejkou a nevím, odkud je. Jméno jsem taky hned zapomněla a asi mě to ani nezajímá.

Holandsko je Anglie no né

Nizozemí je tak trošku malá Anglie. A tom není pochyb. Soudím tak z místní architektury, která čítá mnoho malých cihlových staveb (ale s velkýma oknama a chlupáčema ležícíma uvnitř před bednou), obzlávšť po cestě do centra města vídávám hodně anglicky vzhlížejících staveb, příště vyfotím nějaký lepší.
A potom počasí. Hodně tady prej prší a fouká vítr. Navíc vám tady ten vítr pořád fouká do ksichtu a nikdy ne do zad, aby se vám jelo rychleji. To je fakt smutný. Ale já jsem na hnusný počasí zvyklá. Vlastně si myslím, že tu bude pořád lepší počasí než doma doma na Vysočině.
 Rozdíl od Anglie je v tom, že NL je placatej stát a chybí tady ty kulaté anglické kopečky a hory, a je tu taky méně ovcí (ty jsem naposledy viděla v Rotterdamu).

Prozatím posílám pár fotek ze zasněženýho Groningenu, protože tu ještě žádný foty nemám, i když nic extra anglicky vzhlížejícího neuvidíte.

V Holandsku jsou vymetený cyklo cesty,  ne chodníky

 jasný vstupy do baráku, ale pořešený to mívají i jinak

 Jeden ze zmrzlých a zasněžených kanálů, byl už večer

 Budova, která by mohla být v přístavu nebo blízko něj

 Nizozemské stěhovací kolo, funguje i v mrazu a sněhu

 Detail mého z nového kola, zvonek umí fungovat,
ale nepotřebujiho. 

kluziště

nějakej barák, ani nevím kde to bylo.....

O chlastu

Tohle je teď teda hate, ale slibuju, že na konci přijde rozuzlení.
Moc se mi nezdá holandská alkoholová kultura. I když jsem ďábla ještě nepokoušela ve větším měřítku, tak tohle už je v Holandu "vyléčeno" (možná  i proto jsou místní lidé tak hodní), s lidma z východní evropy občas neudrží krok a tak, i když říkaj, že jsou pivní národ.
V klubech a hospodách dostanete vždycky dvojku piva do skleničky za e2, uříznou vám pěnu pravítkem a všechny skleničky myjí ve stejný vodě. Víno mi tady dala servírka s ledem, o chuti nic psát nebudu, na to nechci vzpomínat. Panák "normálního" chlastu, například jäger, tady stojí okolo 3 euro, když si dáš něco levnějšího, je to s prominutím sračka, ze které se neopiješ, ani nezahřeješ na cestu, a když si toho dáš ještě víc, začne tě bolet hlava. Ono se možná konec konců vyplatí následovat ostatní, a na případnou party jít nejdřív v 1 ráno, kdy už ti je všechno jedno, protože zatím kalíš doma, anebo zůstat doma rovnou. Rozuzlení ovšem přináší legální marihuana a hašiš, který si můžeš kupovat a kouřit (v coffee shopech se stojí fronta jako na banány, ale na každýho se tady vždycky dostane) a radši se zhulit ( i za přijatelnější prachy) než utrácet peníze za více alka v klubech. To zajisté. O samotné kultuře omamných látek přijde něco samotného, to taky zajisté.

O kolech

Jedna z věcí bez které se v Holandánii neobejdete je kolo. Ačkoliv se můžou zdát vzdálenosti mezi jednotlivými body ve městě krátké, většinou se jedná o klam. V dálce vidíte vidíte věž, jdete za ni, zahnete za růžek a najednou jste vedle jak ta jedle, a trávíte pak třeba půl hodiny tím, že někam jdete. Půlhodiny i víc můžete jít samozřejmě i normálně, i když nezabloudíte a to nebydlím v žádným velkoměstě.
 Vzhledem k tomu, že holandská města jsou přizpůsobená kolům a jezdí se na nich pořád (v dešti, na ledu, za větru i slunce) a všude (protože tu jsou všude cyklostezky,cyklisti můžou jezdit i protějším směrem jednosměrek) , stane se i pro vás kolo nezbytností. To svoje, za 50 E jsem koupila přes facebook od jiné studentky. Je trochu zrezlé, ale to se snadno přestříká (sprejem), po pěti dnech ježdění jsem dokonce zjistila, že má i fungující třístupňovou přehazovačku. Tři stupně rychlostí pro kolo tady mimochodem stačí. Stačily by i dvě. Nejvyšší bod, který tady musím překonat je železniční most, a pokud chci ostatní cyklisty předjíždět směřem do kopce (anebo jen tak), mohu si přehodit na lehčí převod, anebo naopak.
Zámek kola byl součástí kupního balíčku  - takový ten pravý řetězový, obalený hadrovým obalem a klíčem. Mimochodem kolo funguje jako doopravdický dopravní prostředek, kterým dojedete do centra města, vyberete bezpečné parkoviště (stojánek s provlíkačkou na zámek), zaparkujete a třeba po dalších pěti hodinách a čtyřech navštívených místech se pro kolo vrátíte, odemknete klíčem a odjedete nocí domů.
To platí i pro návštěvy klubů, barů a kaváren. Vždycky jedete na kole. I opilí. Já mám domů docela rovnou a širokou cestičku.
Na to navazuje i hledání vhodného místa pro trávení volného času. Už mám zmapovanou místní knihovnu včetně dvou polic čítající publikace výhradně o televizi a další podobně užitečná místa, která si prozatím nechám pro sebe a prozradím něco o hledání hledání ještě jiných aktivit.
Časem se zmíním i o squaterských aktivitkách mé nové kamarádky, ale to teď nechám taky stranou.
První fajn vzhlížející klub ve městě má alespoň hodně fajn plakáty, který jsou vytištěný na kvalitních papírech. Vždycky jednou za čas tam budou zadarmo koncerty, většinou dutch, kapel. Klubů a míst je v tomhle městě nepočítaně. Tak moc, že prej je nestihneme všechny obejít ani kdybychom fakt chtěli. A to by mě snad ani nenapadlo.Ještě jsem navštívila bar v centru, ve kterým bylo nakonec asi sedm barů a několik místností a bar s otáčecí osou okolo své osy. To jinak znamená, že si stoupnete na kus podlahy ve tvaru obřího prstenu, který se otáčí okolo baru. Pomalu, velmi pomalu se otáčí dokola. Je to těsně pod rychlostním momentem, kdy si uvědomíš, že jedeš. Další předností všech klubů je fakt, že jsou nekuřácký. Když chceš jít na cigeretu, můžeš jít do kuřárny (anebo ven), kde se  stejně seznámíš s nejvíce lidma a kupodivu ti z toho nesmrdí oblečení kouřem.

První hlášení z výšky - 2 metrů nad mořem

Tahle země je opravdu placatá, fakt hodně. A Holanďani si tenhle, tak trochu handicap, dohání prodejnama showboardů a svou výškou. Prý jsou nejvyšší obyvatelé Evropy, často bývají blonďatí a mají kolo.
Já malá nejsem, blonďatá jsem, kola mám tři a ovládám základní fráze hovoru s prodavačkou, tzn. Hallo (nerozeznají od Hello), danke well a niet anebo ja.
V podstatě by se teda dalo říct, že vzdejší prodavačky používají jazyk poskládaný z německých a anglických slov dohromady (a všichni tady umí mluvit i čistě anglicky, ale to snad ví každý).

Je pravda, že jsem přijela v čase, kdy v Holandsku udeřil veliký mráz a zamrzly tady kanály. Jednou bylo až - 11, to když jsem jela na kole ve 2 ráno, ale už se má snad začít oteplovat a bude nad 0.  Zatím se dá teda bruslit na kanálech okolo centra města. Místní (čili čti město Groningen) kanál vede do moře (cca 30 km) a kdysi sloužil jako městská hradba, takže skrz centrum nevede žádná vodní zkratka a je napojený na mnoho dalších kanálů někam dál. Na jihu města je velký jezero, (kde se taky bruslí) a je tady dobrá kohoutková voda (anebo decentní chemikálie). Je měkká a příjemně se to odráží na chuti i pleti.

Podle prvních zkušeností už taky nefunguje pravidlo, že je tady všechno dražší než v čechách, ale samozřejmě záleží, kde nakupuješ. Levnej shop na jídlo mám kousek od domu. Mozzarella tam stojí 49c, půlitr piva v plechovce 45c a třičtvrtě litru věci, o které stále se domnívám, že je to přesnídávka z jablek stála 52c. Jmenuje se to Appelmoes a google translator mi to přeložil jako "hlouposti".
Chleba je o něco dražší než u nás, ale mají levnější chipsy - velkej balík okolo 60c, víno se dá (v lahvi) koupit už od dvou euro. Víno pod 3E a kousek už se podle mého měřítka dá i pít. Nakupování v centru v krámkách už je trochu jinej cenovej level, bagetka na svačinu za 5e a víc a tak dál (ale existujou tady i snídaňovny kafe + pečivec za e).
Mimochodem, zajímavá byla i návštěva místní Ikei, kde jsou ceny nižší než u nás. Sice to ve výsledku znamenalo, že jsem nakoupila víc věcí a utratila i víc peněz, ale cetky jsou cetky a bez nich se žádný domov neobejde. Investovala jsem 50c do dětského podsedáku, kterej používám místo malého polštářku. On tak stejně i vypadá.
Povlečení za 4 eura je u nás k mání za 6, stejně tak i ty takový ty hadrový poličky do skříně a deka, která tady stojí 2 e a u nás 3. Pokračovat bych mohla dál a dál až těmhle pitelným a bitelným plastovým párty skleničkám za euro.

Líbí se mi i holandské pravidlo, že všechny obchody mají v neděli zavřeno. Nakoupit si můžeš i v sobotu.