Moji spolubydlící

Život na kolejí, klišé.
Společný hnusný sprchy (ale umeješ se tam, tak co). O něco lepší kuchyň, vlastně mám tu naší kuchyni docela ráda od tý doby, co tam byl ten večírek...
Na naší chodbě by mělo sharovat tyhle věci dohromady 12 lidí, ale žije nás tu podle mě jen osm. Z toho jsou 4 lidi z Německa, takže se tu nekrade. V pohodě si můžete dát do lednice třeba čokoládu a nikdo vám jí nesežere a já se zatím taky držím a nic jsem tady taky neukradla, i když jsem z Čech.
Větší problém mám ale se jmény svých nových spolubydlících. Vedle mě na pokoji bydlí Kristin, lesbička z Hamburku, která kouří asi tak 6 jointů denně a všechen kouř pouští ke mně do pokoje. Tak to si ještě pamatuju. Jména pro německé chlapce jsem si ale musela vymyslet, protože jsem je zapomněla jakmile se mi kluci představili.
Takže mladík, vypadající velice mladě a nevinně, se odteď jmenuje Hans (jak jednoduché) a jeho kamarád Fritz (ten má zas přísný pohled a úlisný vzhled). K nim ještě patří Karl, jehož pravé jméno začíná na A, ale taky si to nepamatuju. Navíc to je negr, takže toho Karla podědil spíš ze Simpsonových podle Karla (a jeho místní Lenny má dredy, ale ten tu byl jen na víkend a už asi nepřijede). Další spolubydlící je Řek a je to Konstantin (no kdo by byl řekl, že tam pořád dávají jedna a ta samá jména už od roku 863) a Bulharský spolubydlící Vítoš (tak dobrý jméno bych nevymyslela, takže se možná ještě těch germánských chlapců na jejich pravá jména optám).
Málem bych zapomněla na číslo 8 a to je naše maličká docela ošklivá asijská spolubydlící, vypadá jako něco mezi thajkou a korejkou a nevím, odkud je. Jméno jsem taky hned zapomněla a asi mě to ani nezajímá.