Na vlastní chuť

Úplně se mi vybavila ona scéna z onoho kultovního filmu a fráze "Na vlastní voči jsem viděl, jak to v tý sračce máchaj," když jsem hranolky s majonézou viděla poprvý a ne naposledy. Řekla jsem si, že to v tý sračce taky budu máchat a ono je to dobrý. Nebo různý zálivky a studený saláty nebo jak se tomu říká. Nicméně o Hollandu panuje spousta historek s jídlem a pitím. A vůbec se vším.

My favourite freak

Každé město je plné freaků. A nejenom města, ale i vesnice a velkoměsta. Tam je pak freaků mnohem více, ale dnes dovolte, abych Vám představila jednoho svého oblíbeného, kterého jsem několikrát potkala tady u nás v Groningenu a pak zmizel. (Možná se ještě zadaří a pána potkám, ale momentálně se po něm slehla zem).
Poslední zprávu, kterou jsem o něm zaslechla byla, že spadl do kanálu (to bylo tak někdy v březnu), když byl na kedr a někdo ho musel vytahovat a pak běhal mokrej po městě a všem říkal svou historku.
Osobně jsme spolu hovořili několikrát, ale vždy jen v krátkosti. Poprvé za mnou přišel, že by chtěl půjčit deset euro na sandwich (tak to mi přišlo hodně) a podruhý už jen tak žebral o drobný (trochu jsem ho podcenila, když jsem dala jen pět centů, teď mi to je líto).
Líbilo se mi na něm, že na začátku března chodil jenom v bílých ponožkách, měl blýskavou kšiltovku a hlavně pořád poskakoval. Outfity ale měnil.

Radio Neeva

Ahoj, dneska posílám odkaz hudbu mnoha žánrů, hledej perfektní beat.

Pěkně nám to sviští

Den za dnem, hodina za hodinou.
Brzo budou velikonoce, v obchodech to raší čokoládovýma králíčkama a na loukách zelenýho města bují květiny, stromy i lidi. Celej tejden teď bylo pěkný počasí, tak se nedivte, že jsem neměla čas tady něco publikovat, ale dneska se to zase změnilo. Foukal tak stupidní vítr, že jsem chvílema zase šlapala jenom na místě a při cestě zpátky taky (a to je blbý).
Navíc jsem si tenhle příspěvek uložila jako koncept (spíš se to uložilo samo), takže už je zase dávno po velikonocích - na místním trhu jsem vyhrála deset vajec za to, že jsem imitovala slepici, tak se to tady slaví.
Každopádně čas tady sviští neuvěřitelně rychle a děje se tu spousta věcí, o kterých nevím, zda mám nebo nemám psát. Jestli o nich napíšu, uvidíte sami brzo, ale když už tady ten skvostnej blogísek mám, zkusím se polepšit.

V Groningenu byla mlha, která by nešla nakrájet

Nevím, zda jsou fotografie pořízené mým smartfonem dostatečně průkazné a důkazné, ale je to pravda. Mlhy přicházející od moře bývají tak husté, že nevidíte nic co je dál než dvacet metrů. A pak se vám stane, že místo věže místního kostela vidíte jen hodiny a čas. Budova zmizela.

Party place

Groningen je prý vyhlášený párty město Hollandska i severní Evropy.
No, tak to jsem třeba nevěděla, než jsem sem jela.
A je to pravda, Stodolní hadr. Policajti kvůli tomu asi vyfasovali i koně.
(I když, když já byla na Stodolní v Ostravě, tak tam byly otevřené dvě hospody, ale to sem nepatří)
Jenomže, ze všech klubů v centru na vás řve disko, pure disco.

Člověk ale musí trochu hledat, aby našel. A i já našla. Klub Vera, česky Věra. Jak mi už psal můj kamarád Peter, je to jeden z místních nejprogresivnějších klubů se skvělými plakáty (dělám si sbírku, radost pohledět), ty plakáty navíc jednou ročně vycházejí jako kniha. Dramaturgie je prosázená místníma nizozemskýma kapelama, který jsou zadarmo. Jedna ukázka ve videu, kdyby to náhodou někoho zaujalo, tak kapela se jmenuje Kids with guns, je z Utrechtu a je to takové indie elektro. Kluci mají knírky a nosí tílka, klasika.

Moji spolubydlící

Život na kolejí, klišé.
Společný hnusný sprchy (ale umeješ se tam, tak co). O něco lepší kuchyň, vlastně mám tu naší kuchyni docela ráda od tý doby, co tam byl ten večírek...
Na naší chodbě by mělo sharovat tyhle věci dohromady 12 lidí, ale žije nás tu podle mě jen osm. Z toho jsou 4 lidi z Německa, takže se tu nekrade. V pohodě si můžete dát do lednice třeba čokoládu a nikdo vám jí nesežere a já se zatím taky držím a nic jsem tady taky neukradla, i když jsem z Čech.
Větší problém mám ale se jmény svých nových spolubydlících. Vedle mě na pokoji bydlí Kristin, lesbička z Hamburku, která kouří asi tak 6 jointů denně a všechen kouř pouští ke mně do pokoje. Tak to si ještě pamatuju. Jména pro německé chlapce jsem si ale musela vymyslet, protože jsem je zapomněla jakmile se mi kluci představili.
Takže mladík, vypadající velice mladě a nevinně, se odteď jmenuje Hans (jak jednoduché) a jeho kamarád Fritz (ten má zas přísný pohled a úlisný vzhled). K nim ještě patří Karl, jehož pravé jméno začíná na A, ale taky si to nepamatuju. Navíc to je negr, takže toho Karla podědil spíš ze Simpsonových podle Karla (a jeho místní Lenny má dredy, ale ten tu byl jen na víkend a už asi nepřijede). Další spolubydlící je Řek a je to Konstantin (no kdo by byl řekl, že tam pořád dávají jedna a ta samá jména už od roku 863) a Bulharský spolubydlící Vítoš (tak dobrý jméno bych nevymyslela, takže se možná ještě těch germánských chlapců na jejich pravá jména optám).
Málem bych zapomněla na číslo 8 a to je naše maličká docela ošklivá asijská spolubydlící, vypadá jako něco mezi thajkou a korejkou a nevím, odkud je. Jméno jsem taky hned zapomněla a asi mě to ani nezajímá.